opět trocha poezie

tentokráte bez názvu

Naprosto a zcela vážně,
rozhodla se k sebevraždě.
Stojí kouká neví jak,
tu však jede kolem vlak.

Být či nebýt - toť otázka,
vkrádá se a stále zní,
vlak je v čudu a ta dívka:
pláče, slzy roní.

Do hrudi sevřené,
bolest se vkrádá,
hlavu, myšlenky proradné
do dlaních svých pokládá.

Zase další smutní den,
nutí jí jít do kolen.
Prosím Tě bože spoustu hodin,
už nechci mít serotonin.